Setkání s volně žijícím jedovatým hadem, tváří v tvář, není v Thajsku úplně běžné. Většina cestovatelů je toho „ušetřena“. O to víc vás překvapí, když na hada, a navíc jedovatého, narazíte prostě na ulici ve městě.
Už jsem se o tom krátce zmínil v zážitcích z města Korat, kde k tomu došlo. Ale tahle historka je kapitola sama pro sebe… Vraceli se takhle pozdě večer do guest housu, když v tom najednou mě podvědomí samo zastavilo a donutilo zaostřit na zem. Když jsem v tropech, tak nějak podvědomě monitoruji terén, 2-3 metry před sebou. Ne, že bych neustále koukal pod nohy, ale prostě pořád vím, kam šlapu. Takže jsem se zarazil asi metr před zelenou klikaticí a povídám: „Hele, had.“ Vůbec si nás nevšímal. V klidu pokračoval ve své cestě po chodníku a jak vidíte z následujících fotek, nakonec vlezl do nějakého stánku.
V té době jsme ještě nevěděli, co je to za hada, ani zda je jedovatý. Ale komu jsme ho ukázali, ten se zděšeným výrazem říkal „green snake, green snake!“ a tvářil se, jako kdybysme vyfotili ducha. Třeba tady ukazuji našeho hada mladým thajkám, se kterými jsme se seznámili ve vlaku a se kterými jsme pak podnikli výpravu do pralesa Khao Yai.
[TODO: přidat fotku]
Říkal jsem si, až dorazíme do Khao Soku k Sandokanovi (pralesní průvodce, kterého jsem v té době už znal z předchozích návštěv Khao Soku), ten bude určiě vědět, co je to za hada.
Jenže Sandokan, překvapivě řekl: „To je green snake, kde si ho vyfotil?“.
Já na to: „To vidím taky, že je to zelenej had, ale co je to za druh?“.
Sandokan: „Prostě Green Snake, my mu jinak neřikáme“.
Já na to: „A je jedovatej?“
Sandokan: „Celkem dost. Né smrtelně, ale kdyby vás uštknul, tak to bude problém. Noha Pfff a end of trip“. Při tom „Pfff“ ukázal, jak by mi noha natekla na dvojnásobek normální velikosti 
Pak jsem ještě hledal na netu a v různých atlasech a o žádném Green Snakovi nikde ani zmínka. Takže dodnes nevim co přesně to bylo za hada.
