V Thajsku jsou čtyři druhy piva – Chang, Singha, Leo a Tiger – pojmenovaná podle zvířat. Přes svou specifickou chuť se dá říct, že je to pivo plzeňského typu. Přece jen se ale v mnoha ohledech liší, ať už chutí nebo způsobem konzumace.
Více alkoholu, více piva
Thajské pivo má vysoký obsah alkoholu (přes 6%). Stejně jako u nás mají malé pivo (třetinku), ale velké pivo nemá půl litru, jako u nás, ale je velké jako dvě malá piva – tedy 0,66 l. Takže, když si v tom horku dáte velkýho Changa, tak je to celkem síla. Pivo se v Thajsku prodává buď ve skleněných lahvích (většinou to velké) nebo v plechovkách (většinou to malé). S točeným pivem jsem se v Thajsku nikde nesetkal.
Jedna láhev na stůl
Thajci pijí pivo tak, že se objednává jedna lahev na stůl a z ní si každý dolévá. Pak se objedná další láhev atd. Podobně jako my pijeme víno. Pro našince je to zpočátku nepochopitelné, ale velmi rychle přijdete na to, jak je to praktické – pivo v tom horku jinak hrozně rychle zteplá.
Z počátku jsme to nevěděli a situace, do kterých jsme se dostávali, nám proto nebyly úplně jasné. Třeba jsme si objednali tři piva a dostali jsme jednu lahev a tři sklenice. Tak jsme řekli, že chceme každý jedno pivo a oni nám přinesli ještě jednu láhev. Koukali jsme na sebe nechápavě a poprosili jsme tedy ještě o jednu. K našemu úžasu nám přinesli Pepsi Colu 
Pro ně bylo prostě nepochopitelné, že si objednáváme třetí lahev piva, když jsme ještě ani nezačali pít ty dvě předchozí.
Pivo s ledem
Kdo jste to nezažil, tak vás úplně vidím, jak si ťukáte na čelo nebo alespoň nevěřícně kroutíte hlavou. Taky jsem kroutil, když jsem to viděl poprvé. Ale teď už bych v Thajsku pivo jinak nepil. Přitom nejde o jednu nebo dvě kostky. Sklenice se naplní ledem až po okraj a do toho se trpve naleje pivo. V tom horku je to velmi osvěžující. Ale nemusíte se bát, pokud to tak pít nechcete, tak samozřejmě nemusíte Rovněž v turistických oblastech vědí, že se to takhle na západě nepije.
Cena
Pivo je jedna z mála věcí, která v Thajsku není levnější než u nás. Tedy ne, že byste si ho nemohli dovolit. Cena je zhruba stejná, jako u nás. Když ale uvážíte, jak levné je tam jídlo, často se dostanete do situace, kdy si dáte večeři a 2 piva a ty piva budou tvořit většinu ceny večeře Za velké pivo dáte v restauraci od 50-80B (25-40 Kč). Ale třeba ve vlaku klidně 60B za malý. Naopak, když si zajdete do obyčejného obchodu, dostanete se s cenou na 30B (15 Kč).
Značky piva (Chang, Singha, Leo a Tiger)
Thajská piva dostala jména podle zvířat. Chang = slon, Tiger = to je snad jasný, Leo = to je snad taky jasný a Singha je taky lev, akorát malajsky.
Chang je, podle mě nejznámější a nejrozšířenější značka thajského piva. Alespoň já ho piji nejčastěji . Singha, druhé nejznámější, je chutí našemu pivu nejblíž ze všech thajských piv. Také se dělá z českého chmele, takže to není náhoda. Singha a Chang spolu neustále soutěží o prvenství v popularitě a podle toho, kdo zrovna vyhrává, je jedno nebo druhé pivo vždy o malinko dražší. Méně známé je pivo Leo, které jsem pil jen jednou a na tolik mě nadchlo, že už si ho znovu asi nedám Chutná přibližně jako naše černé pivo, akorát je asi 3x sladší. Pivo Tiger jsem, bohužel, neměl tu čest ochutnat. Kdykoliv jsem se na něj ptal, tak ho neměli. Reklamy jsou pro mě jediný důkaz, že snad existuje.
Piva v Laosu a Kambodži
Když už jsem u těch značek, tak ještě zmíním dvě zahraniční značky: Lao Beer (hádejte, podle čeho se jmenuje a nepleťte si ho s tím přeslazeným Leo) jsem pil v Laosu, hlavně ve městě Luang Prabang. Pivo Angkor (hádejte podle čeho se jmenuje), jsme pili v Kambodži. Chuť těchto piv si úplně přesně nepamatuji, přece jen jsem jich nevypil tolik jako těch thajských, ale mám pocit, že to bylo podobné jako Chang nebo Singha.
