Městečko Lop Buri leží severně od Bangkoku, zhruba 3 hodiny vlakem. Městem protéká stejnojmenná řeka. V Lopburi najdete chrám Phra Prang Sam Yod, zasvěcený opicím. V jeho okolí žije několik tisíc opic rodu makak. Pořádá se tu Monkey Banquet Festival, v okolí města najdete netopýří jeskyni nebo největší slunečnicové pole v Thajsku.
Jak se do Lopburi dostat
Jelikož Lopburi leží přímo na železnici Bangkok-Chiang Mai (Severní trať / Northern line), nejsnáze se tam dostanete vlakem. Buď přímo z hlavního nádraží v Bangkoku (3 h) nebo z městečka Ayuthaya (2 h).
Do Lopburi jsme přijeli 3. třídou vlakem. 3. třída je v pohodě na krátké (1-2 h) přejezdy. Na delší už doporučuji 2. třídu. Byl tam nějaký týpek, který ve vlaku uklízel. Najednou vlak cuknul a on si dal o tyč hroznou ránu do hlavy, tak že jsem ho musel chytit, jak se zamotal. No ale když jsem ho pak viděl, jak po vlaku chodí (skoro u toho tancoval), tak mi došlo, že to asi všechno dělal jen pro naše pobavení.
Opičí chrám Phra Prang Sam Yod
První, co jsme chtěli vidět, byly opice. V okolí chrámu Phra Prang Sam Yod a pak v jeho zahradě, jich jsou mraky. Chrám byl postaven za Khmérské říše, původně jako hinduistický, později předělaný na buddhistický.
Sotva jsme tam přišli, opice se na nás vrhly. Dělají to teda hlavně mláďata, dospělí jedinci jsou trochu vážnější. Ta opice se prostě rozeběhne a normálně vám skočí na záda. V jednu chvíli jsem měl na sobe tři.
Je fajn, že opice nemají drápy, ale normálně prsty a nehty, jako my. Takže když se vás třeba chytí za ruku, tak vás nepodrápe. Je to jako když vás chytí za ruku dítě. Jenom musíte dávat bacha, aby vás nekously. Mláďata to někdy zkouší, ale oni koušou do všeho.
Opice ve městě
Opice v Lopburi nejsou jen v okolí opičích chrámů. Jsou všude ve městě. Normálně tu chodí volně po ulici, lezou po sloupech, po drátech, občas skočí na nějaké auto, svezou se a zase seskočí. Někdy dokonce nastoupí i na vlak! Pak je musí odchytávat ve vedlejších městech a vracet zpátky 🙂 Poslední odhady uvádějí populaci 10.000 opic.
Jsou drzý jak opice a kradou jak straky. Opice se tady živí zejména tím, že berou lidem jídlo. Běžně vidíte opici s lahví coca-coly, kterou si umí otevřít, nebo opice jak jí jogurt. Viděli jsme opici, která někomu ukradla hovězí maso s chilli omáčkou, a to maso si otírala od té omáčky, která jí evidentně nechutnala.
Jakmile na ulici vyndáte jídlo, tak o něj pravděpodobně přijdete. Byli jsme svědky toho, jak opice ukořistila celou igelitku s nákupem, ale měla pak problém jí uchránit před dalšími opicemi.
Druh opic v Lopburi
Že jsou to makakové jsme poznali na první pohled. Že je to konkrétně Makak Jávský (Macaca Fascicularis), jsme již museli vypátrat. V angličtině se mu říká Crab-eating Macaque (krabožravý), protože se nebojí vody, plave, potápí se a pod vodou loví drobné živočichy, například kraby. Můžete setkat i s názvem Long Tailed Macaque (dlouhoocasý), protože má proti jiným druhům makaka delší ocas. Každopádně je to ta nejběžnější opice, kterou v Thajsku potkáte.
Noom Guest House
Neměli jsme žádný tip na ubytování, tak jsme si na nádraží vzali rikšu, s tím ať nás doveze do nějakého guest housu. Mohli jsme jít klidně pěšky, protože nás odvez za roh. No ale zase to skoro nic nestálo.
Kdybyste měl někdo cestu do Lopburi, tak ten Noom Guest House můžu jen doporučit. Strategická poloha hned u nádraží a zároveň hned u opičího chrámu. Bydlí tu samí „backpackers“, žádní nobl turisté, a je tu milá obsluha.
Kde se tu ty opice vzaly?
Zjišťovali jsme, jak to celé vzniklo. A slečna Oy, která obsluhuje v Noom Guest House, nám vysvětlila, ze tu opice byly první, ještě než vzniklo město. Původně tu byl prales, který vykáceli a v něm objevili staré khmérské chrámy zarostlé v džungli. A když prales káceli, tak opice, které tu žily, utekly do chrámu, aby se schovaly před dřevorubci.
Thajci hodně věří na osud, znamení, a tak… a opice, které hledají útočiště v chrámu, prostě nemohou být obyčejné opice. Tak jim ty dva chrámy nechali, aby si nerozhněvali nějaké vyšší bytosti. Kolem pak vyrostlo město Lopburi, opice tu zůstaly a žijí nadále v těch chrámech a okolí.
Odpolední výlet po okolí
V guesthousu nám nabízeli výlet autem spojený s návštěvou netopýří jeskyně, koupáním v jezeře a návštěvou největšího slunečnicového pole v Thajsku. Auto je dobré naplnit, jinak to vyjde celkem draho. Dali jsme se tedy dohromady s jedním Francouzem a 2 Francouzkami a vypravili se tam.
Zajímavostí je, že jsme si s těmi Francouzkami pak dali sraz za 4 dny v pralese Khao Sok, 800 km odsud. A skutečně jsme se sešli a podnikli v Khao Soku výpravu do pralesa. O tom ale zase jindy. Tahle neplánovaná setkání na cestách mě na tom asi baví nejvíc.
Koupání v jezeře bylo fajn, slunečnicové pole bylo pěkné, ale to jsem viděl u nás nebo v Maďarsku mockrát. Překvapení byla ta jeskyně.
Netopýří jeskyně (bez jeskyně)
Od řidiče jsme se pak dozvěděli, že jeskyně je zavřená, protože je dnes Budha Day a mniši ji mají vyhrazenou pro sebe. Oni vám nemůžou prostě říct, jeďte tam až zítra, dnes bude zavřeno. Prostě vás tam odvezou, nechají si za to zaplatit, a až na místě vám řeknou, že je zavřeno. Asijská logika mě někdy dostává 🙂
No ale o tu jeskyni nakonec nešlo. To byla zřejmě buddhistická svatyně ve skále a nikoliv jeskyně vhodná na dobrodružné prolézání. Když se začalo stmívat, tak z té skály najedou začali lítat netopýři. Ale ne pár. To byl prostě nekonečný proud netopýrů. Trvalo to asi 10 minut, než všichni vylétli. Průtok jsme odhadli na 100 netopýru/sekundu. Takže tam žije odhadem populace 60.000 netopýrů.
Na druhé straně železnice
Začalo to nevinně. Milan tvrdil, že to kde bydlíme, nemůže být centrum Lopburi. Že viděl z vlaku nějaký kulaťák, kousek za železnicí. Tak jsme se tam vypravili. Po cestě jsme míjeli samé rozsáhlé objekty (univerzity, vojenské posádky…) a ten kulaťák nakonec našli.
Že by to bylo centrum, to nevím, ale bylo tam tržiště, hlavně s jídlem a ovocem, kde jsme si dali nudlovou polívku.
Pak jsem se šel nechat ostříhat k holiči, protože se mi už pařila hlava. Chtěl jsem už včera, ale žádné holičství jsem nepotkal. A tady, jich bylo snad 6 vedle sebe. Holič nejen že nemluvil anglicky, ale on nemluvil vůbec. Prostě mi ukázal, ať si sednu, ani ho nezajímalo, jak chci ostříhat. Prostě to udělal, jak myslel :-). Mě to bylo v zásadě jedno, prostě jsem to chtěl zkrátit, tak jsem ho nechal, a ostříhal mě dobře.
Potkali jsme skoro opuštěný buddhistický chrám a hned k nám přišel mnich a zval nás dovnitř. Anglicky neuměl, ale ukazoval nám, jak máme zapálit vonné tyčinky Budhovi a nějaké malby, pak nám dal každému 3 nějaké amulety. Jelikož mam dva kamarády praktikující budhisty, tak dám asi každému jeden a jeden si nechám. Něco jsme mu přispěli na chrám a rozloučili se.
Monkey Banquet Festival
Poslední atrakcí, kterou jsme v Lopburi zažili, byl Opičí festival (Monkey Banquet Festival), který se koná jednou za rok, poslední neděli v listopadu, což bylo za pár dnů. Načasováni byla úplná náhoda, ani jsme to neplánovali. Opičí festival byl pro nás ale spíš zklamání.
Původní myšlenka festivalu byla uspořádat velkou hostinu pro opice, jako poděkování za to, že do Lopburi přivádí turisty. S tím to má ale pramálo společného. Je to taková thajská matějská. Davy lidí, dětí, pouťové balonky, atrakce… Opice jsou z toho spíš vyjevený, a nebo jim je to jedno, protože jsou na městský shon zvyklé.
A to je o Lopburi vše. Dříve jsem vždy jako první lokalitu v Thajsku, místo pro prvních pár dnů, a místo případného srazu po příletu, používal městečko Ayuthaya. Nyní jsem to přehodnotil a pro změnu budu takto využívat Lopburi. Je sice od Bangkoku dál, ale v kombinaci s ubytováním účel splní stejně nebo lépe.